1 kapitola - Zvuk rolniček
Kdesi v minulosti země:
Malinký chlapeček lítal po louce, která byla uprostřed parku.Modré vlásky mu trčeli do všech stran a světle modré oči zářili štěstím.Jeho matka seděla pod sakurou jejíž plátky lítaly ve větru.Spokojeně se usmívala a dívala se na svého syna jak řádí mezi květinami.Pak zvedla hlavu nahoru a dívala se na nebe.Aniž by to čekala do náruče jí vletěl onen modrovlasí chlapeček.V ruce měl sedmikrásky které jí podával.Žena se usmála.
„ Ty jsou pro mě?” Zeptala se.Chlapeček kývl.Žena si od ně tedy květiny vzala.Byli si s chlapečkem podobní.I žena měla modré vlasy a některé rysi byli také stejné.
„ Dějuki Misuke.” Políbyla svého syna na čelíčko.Ten se zachychotal.Pak se udasil na maminčině klíně a sledoval mraky na obloze.
„ Maminko existují andělé?” Zeptal se pak modrovlasý Misuke.Jeho matka se usmála.
„ To víš že existují.”Pohladila ho po vlasech.Misuke se na ní otočil.
„ Mami a můžu vidět anděla?” Ptal se dál zvědavě.
„ Andělé mohou žít mezi námi aby mohli chránit lidi ale nesmějí ukázat svá křídla.To by pak museli zpátky do nebe.” Vysvětlila mu.
„ To je ale pak nepoznám” Řekl trochu smutně.
„ Víš co...je jeden způsob jak poznáš anděla i bez křídel.” Oznámila mu.Misukeho tvář se hned rozveselila.
„ A jak?” Zeptal se rychle.
„ Musíš pozorně naslouchat protože tam kde se oběví anděl jsou slyšet rolničky.Jenže je to velmi tiché.Nikdo je většinou neslyší.Ty jsi však šikovný chlapec.Určitě nějakého anděla najdeš.” Výskala ho ve vlasech.Misuke jen kýval.
„ Mami a jací sou andělé?“ Vyptával se ještě.Jeho matka si povzdechla ale přes to se usmála a dala se znovu do vysvětlování.
„ Andělé jsou laskavý,mírumilovní a starají se o to aby vše dopadlo tak jak má.“ Chlapeček chvíli mlčel.Trochu se mračil.Pak se mu tvář rozzářila.Malíma ručičkama objal svou matku kolem pasu.
„ Mami ty si taky anděl.“ Řekl to jako hotovou věc s úsměvm od ucha k uchu.Žena se zasmála.
„ Já nejsem anděl Misuke.“ Odpověděla.V jejím hlase by se dalo najít trochu smutku ale taky štěstí. Pak objala pro změnu ona jeho.Chvílu takhle zůstali ale pak Misuke vyskořil a zase běhal a hrál si s ostatními dětmi co tam byly.Když už začlo slunce zapadat tak se žena zvedla.Zavolala na svého syna.Přiběhl k ní se šťastným úsměvm.Pak zafoukal vítr.Modré vlasy jeho matky zavláli.Kdyby teď kdokoli pozorně naslouchal mohl by slyšet tichý a jemný zvuk rolniček.
A on taky někdo naslouchal.Byl to právě malí Misuke.Zatahal matku za sukni.
„ Mami někde je tu anděl.Slyšel sem rolničky.“ Jeho matka se na něj udiveně podívala.Netušila že její syn si toho všimne.Hned se však vzpamatovala.Klekla si k němu a pohladila ho po hlavičce.
„ Jestli ano tak se šel určitě podívat na to jak zlobíš.“ Usmála se.
„ Mami ale já jsem hodný.“ Ohradil se i když se dál usmíval.
„ Ano já vím.“ Mrkla na něj.“ Tak pojď Misuke.Musíme domů uvařit tatínkovi.“ Dořekla ještě.Misuke se jí chytl za ruku a společně šli domů.Modrovlásek byl po tichu.Pak se ale podíval na svou matku.
„ A stejně si myslím že jsi anděl.“ Vypadlo pak z něj.Žena se zasmála.
„ Dobrá tak v tom případě to bude asi pravda.“ Usmívala se pořád.S tímhle úsměvem došla domů.
Kdesi na neznámém místě(říkejme tomu nebe):
„ Mistře ona byla kdysi anděl že?“ Zeptal se blonďatý anděl.
„ Ano byla.“ Řekl posmutněle.
„ Znal jste jí že ano?“ Optal se další anděl s černými vlasy.Byl z nich nejmladší.V lidském světě by vypadal tak na 15let.
„ Ano znal Dariosi.Byla to také má žákyně.Tak jako ji, tak i vás čeká cesta na zem.“ Říkal tichým a trochu smutným hlasem.
„ Ona už se nemůže vrátit sem jako anděl je to tak?“ Vyptávali se dál jeho učedníci.
„ Ne to nemůže.“ Potvrdil. “Zamilovala se do člověka a taky s ním má syna.Tím ztratila křídla i když v ní trochu anděla zbylo.Teď už může pozorný nasluchač slyšet jen lehký zvuk rolniček.“ Vysvětlil jim to jejich starý učitel.
„ Mistře, když svému synovi Misukemu pověděla o andělech změní se něco?“ Vyzvídali ještě.Jejich mistr se zasmál.
„ Ne...nic ne nezmení.Je to dítě a to na to brzy zapomene a i kdyby nezapoměl přestane věřit.“ Pověděl pak.Černovlasí anděl se trochu zamračil.
„ A když nezapomene a nepřestane věřit?“ zeptal se opět černovlasý, který byl jmenován jako Darios.
„ Myslím že se nic nestane protože když potká na zemi anděla jeho křídla neuvidí.Každý anděl je má na zemi skrytá.To už ale víte.“ Odpovídal trpělivě dál.Hoši ho jen dál poslouchali a ptali se.Na jazyku je pálilo ještě několik otázek a tak se ptali a jejich učitel odpovídal.Na konec už toho nechali.Museli se učit jak to chodí na zemi a taky boje s démony.Ptáte se proč? Protoře za dlouhých deset let půjdou všichni na zem aby mohli ochraňovat lidi.Oni totiž nebyli jediný kdo se na zemi skrýval za maskou lidskosti.Také tam byli démoni, kteří usilovali o lidské životy.Občas se jim to bohužel i povedlo.
Tak tohle je malý Misuke...takhle nějak si ho představuju:
A tohle je 15letý anděl Darios...asi vám došlo že to bude hlavní postava jako Misuke.
Komentáře
Přehled komentářů
krááásná kapitolka,těšim se na další.
cassandra.blog.cz
(Cassííík, 22. 11. 2009 16:15)
tak to jsem ráda :)
já bych těla na diplom (když jsme u těch upírů že) tak nějakýho fešnýho upírka.
cassandra.blog.cz
(Cassííík, 22. 11. 2009 10:53)
kawai :)
už se těším na další dílečky obou povídek :)
:)
Krásný!!!
(Sumiko-chan Sbéčko, 21. 11. 2009 14:26)Mocinky slaďoučký!!!!Dej sem pokráčko xDDD
Joooooooooo
(Iruka sensei tvoje SBínko ♥, 19. 11. 2009 20:07)
To bylo ale slaďoučký a roztomilý!!!
Moc se mi to líbilo!!!!!!!!!
Tak nevím, na kterou povídku se teď mám těšit víc :D
...
(Aylen, 22. 11. 2009 20:02)