Aaron se probudil hned jak zapadlo slunce.Protáhl se a podíval se na Michaela který spal vedle něho. Byl tak krásný když spal. Natáhl se a pohladil ho po tváři. Blonďáček se zavrtěl a otevřel oči. Jen co viděl Aarona tak zrudnul protože si vzpoměl na včerejšek. Černovlasí upír se zasmál, vstal z postele a došel ke skříni.Převlékl se do černých kalhot a bílé košile. Michael pořád seděl na posteli a koutkem oka ho sledoval.Aaron se na něj otočil a usmál se. Blonďáček zase zrudnul.Okamžitě přes sebe přehodil peřinu. Prostě nechtěl ukazovat že kvůli němu rudne. Černovlásek se zasnám.Došel k posteli na kterou si pak sedl.Do rukou vzal konec peřiny a stáhl jí dolů. Michael měl krásně rudé tvářičky. Aaron natáhl ruku, kterou ho pak pohladil po červené tváři.

„ Dneska tu s tebou nebudu protože si musím něco zařídít. Co kdybych dostal pusu na rozloučenou?“ Zeptal se potom černovlásek. Michael ale zakroutil záporně hlavou. Z toho si ovšem starší upír nic nedělal.Sklonil se a spojil jejich rty. Chvíli mladíka líbal.Pak se odtáhl a zvedl se z postele.

„ Zatím sbohem můj andílku.Nechám ti přinést jídlo.“ Zamával mu ještě a pak odešel.Nejřív si to zamířil ke služebným.Tam nakázal Bertě aby donesla Michaelovi sklenici krve a dala mu cokoli si bude přát. Když měl tohle vyřízené zamířil tam kam se mu vůbec nechtělo. Totiž do komnat jeho bratra.

Zastavil se před těžkými dveřmi a zvedl ruku k zaklepání. Pak jí ale stáhl dolů. Nechtěl k němu jít...po pravdě se ho bál. Ne proto že je staší ale proto jak se choval u něj v pokoji. Chvíli ještě postával u dveří ale pak se prostě otočil a chtěl odejít. V tom se však otevřeli dveře a oběvil se tam Adonis skoro nahý. Měl kolem boků omotaný jen ručník. Kapičky vody mu stékali po hrudníku. Černé vlasy se mu lepili k obličeji a zelené oči jiskřili spokojeností.

„ Ahoj bráško...jesli si klepal tak sem tě neslyšel.“ Řekl hned a Aaron se k němu otočil. Když ho viděl tak polkl.

„ To je v pohodě...já jdu.“ Vyskoukal pak ze sebe. Znovu se otočil k odchodu. Adonis ho chytl za ruku a otočil zpět k sobě. Pak trhl a než se chudák Aaron vzpamatoval spadl mu přímo do náruče. Adonis mu dal ruku kolem pasu a zatáhl ho dovnitř. Zabouchl dveře jenže ani v pokoji Aarona nepouštěl a to se modrookému upírovi rozhodně nelíbylo.

„ Pusť mě!“ Zavrčel a zamlel se.

„ Ale...tak koťátko se nám zlobí...pročpak se ti nelíbí v bráškově objetí hm?“ Chechtal se Adonis jeho pokusům o uvolnění. Aaron se naopak mračil a byl rudý vzteky. Moc dobře věděl proč se mu sem nechtělo. Přesně tohohle se bál. Rád by se bránil jenže nemohl .Problém byl to že jeho bratr byl starší a tím pádem silnější. Pořád se mlel v jeho sevření ovšem bezvýsledně. Zelenooký upír se pořád smál. Když pak přestal jen si Aarona prohlížel. Ten sebou dál šil.

„ No tak...to stačí pusť mě!“ Přikázal pak Aaron a zadíval se Adonisovi pevně do očí. Ten se ušklíbl a sklonil se k němu blíž.

„ A co když se mi nechce?“ Zašeptal mu do ucha a pohladil ho po zádech. Aaron vytřeštil oči.

„ Brácho neblbni tohle není sranda.“ Začal se trochu bát. Tohle už Adonis přeháněl.

„ Já to ani jako srandu neberu bratříčku. Když zabili rodiče tak už tě nemá kdo chránit a mě si se vždycky líbyl víš?“ Šeptal mu dál do ucha. Rukama ho hladil po zádech nedbaje na to jak se cuká. Také se k němu víc přitiskl. Jakmile Adonis řekl tuhle větu tak mladší z bratrů stuhl. Překvapeně se na něj podíval.

„ Ale...ale to přece...ty si nikdy...vůbec a pak....vždycky si mi všechny přebral.“ Koktal zmateně Aaron. Tohle vůbec nečekal. Adonis se jen usmál.

„ To proto že jsem na ně žárlíl. Miluju tě. Oni mohli být s tebou tak jak jsem chtěl i já, ale nemohl jsem. Proto jsem je prostě přeráhl k sobě a pak je opustil.“ Vysvětlil mu svoje chování Adonis. Aaron na něj překvapeně hleděl. Než se však stačil vzpamatovat mohl ucítit na svích ústech ty Adonisovi. Vykulil uči a rukama se zapřel o Adonisův hrudník. Sebral všechnu sílu co v sobě našel a odstrčil ho od sebe.

„ Zbláznil si se? Tohle není normální...proč tohle děláš? Je tohla snad tvoje další hra jak mi ublížit?“ Křičel na něj. Tváře červené vztekem.

„ Ale já ti nechtěl nikdy ublížt. Tohle není žádná hra.“ Bránil se staší muž.

„ Nikdy si mi nechtěl ublížit? No tak to mám pro tebe novinku...ty neděláš nic jiného než že mi ubližuješ.“ Vyštěkl Aaron. Ruce pevně zaťaté v pěst.

„ Ale já...chtěl jsem jen být s tebou...chtěl jsem abys byl šťastný.“ Zadíval se do jeho naštvané tváře.

„ Tak se mnou buď...“ Vykřikl a než se stačil Adonis šťastně usmát dodal.“ Ale jako bratr. Když mi budeš brát každého koho miluji tak mi jen ublížíš copak ti to nedochází? Já tě mám rád, ale jen jako bratra i když jsi mi dělal to co jsi dělal. Tak to nekaž tím že říkáš tyhle věci. Najdi si někoho jiného kdo tě bude doopravdy milovat a ty budeš milovat jeho, ale na mě jako na partnera zapomeň. Jsem tvůj bratr a tím taky na věčnost zůstanu.“ Skončil svůj proslov a čekal co udělá Adonis. Ten ho jen chvíli nehnute pozoroval. Pak k němu došel a prudce ho objal.

„ Děkuju bráško. Omlouvám se...je mi líto že jsem ti tolik ubližoval. Já...vůbec jsem si neuvědomoval co dělám jen, žárlil sem na ně. Nikdy sem nepomyslel na to jak ti ublížím když ti je přeberu...Promiň mi. Promiň za to všechno.“ Mačkal ho Adonis v náručí. Aaron se pousmál.

„ To je v pořádku jen...prostě já nejsem ten koho bys měl milovat.“ Řekl a pro jistotu se vymanil z jeho náruče.

„ Klidně tu chvíli zůstaň stejně by se měl za dva týdny konat ples takže...prostě tu zůstaň jestli chceš.“ Usmál se. Adonis mu úsměv oplatil.

„ Díky bráško...slybuju že už se o nic nepokusím jen...můžu mít jedno přání?“ Zeptal se. Aaron se na něj podezřívavě díval. Pak nejistě kývl.

„ Já...vím že asi nebudeš chtít ale já...prosím nemohl by jsi mě políbyt...jen...jen jednou a to stačí.Víc nechci jen tohle...vždycky jsem to chtěl zjistit jaké by to bylo líbat se s tebou tak...nech mě to jenom zkusit a pak už tě nechám být a tamtoho klučinu taky.“ Zaprosil Adonis. Zdálo se že opravdu nechce víc jenže může mu věřit? Ptal se sám sebe Aaron. Njistě na něj koukal a pořád si přehrával pro a proti. Pak nakonec kývl.

„ Dobře můžeš mě políbyt ale...jen jednou a jestli se o něco pokusíš bude mi jedno že jsi můj bratr prostě tě vyhodím.“ Řekl svou odpověď i s podmínkami. Adonis jen kývl.

„ Děkuju.“ Poděkoval a přišel k němu znovu trochu blíž. Přitáhl si ho za pas k sobě. Nejřív se jen lehce otřel svími rty o jeho. Pak se na ně přitiskl víc. Jemně ho líbal. Aaron nejdřív nespolupracoval. Přišlo mu to divné líbat se s vlastním bratrem. Na konec však začal pohybovat rty stejně jako Adonis. Líbali se pomalu...hlavně díky Adonisovi protože to vypadalo jako by si polibek vychutnával a že on si ho opravdu vychutnával. Když už to trvalo asi deset minut odtáhl se. Aaron měl mírně zarudlé tváže. Chvíli jen hleděl na Adonise. Pak potřásl hlavou.

„ Takže...můžeš tu zůstat ale o nic se nepokoušej...tohle byl první a poslední polibek cos ode mne dostal. Pamatuj si to.“ Řekl. Adonis jen kývl.

„ Tak a já už půjdu.“ Rozhodl Aaron. Otočil se a šel ke dveřím. Adonis ho jen pozoroval dokud neodešel pryč. Pak se oblékl a lehl si do postele. Blížilo se svétání. Proto zavřel oči a za chvíli už spal.

Aaron se mezitím vrátil k Machaelovi.Ten už spal. Peřinu mě přitáhnutou až k bradě a pořídně se tulil k jednomu polštáři. Aaron se usmál. Sundal si košili i kalhoty a jen ve slipech si vlezl k němu pod peřinu (mňam Aaron ve slipech je hezká pžedstava co?).Michael pustil polštář. Otočil se k modrookému upírovi. Pak se přitiskl k jeho hrudníku vycítíc větší teplo než, které vydával polštář. Aaron se usmál. Pohladil ho po vlasech. Pak k nim víc přitáhl peřinu. Zavřel oči a za chvíli spal také.