Hned jak se černovlasý probudil dal se do ošetřování mladíka.Přinesl teplou vodu a smyl z jeho těla krev smíchanou se solí. Normální člověk by pak rány obvázal nebo jinak ošetřil ale on nebyl člověk nýbrž upír.Sklonil se tedy nad blonďáčka a rány začal olízávat.Ty se po chvíli sami začali hojit takže blonďák neměl na svím těle už ani ranku.Chtěl by pokračovat dál ale vyrušilo ho klepání.Odtáhl se tedy od mladíka.
" Ano?" Zeptal se jeho sametový hlas.
" Pane Aarone přinesla jsem vám jídlo." Ozval se za dveřmi ženský hlas.Aaron jak se náš černovlásek jmenoval se zvedl z postele a natáhl na sebe kalhoty.Pak došel ke dveřím a otevřel. Stála tam postarší žena.Byla to jeho chůva když byl ještě malí a on jí měl opravdu rád.
" Děkuji ti Berto." Usmál se a vzal si od ní sklenici krve.
" Není zač pane." Oplatila úsměv a pak si všimla že na posteli v pokoji leží blonďatý hoch.Tázavě se podívala na Aarona.
" Chtěli ho obětovat nějakému svému bohu.Byl pořezaný a skoro umíral.Tak jsem ho zachránil." Pokrčil rameny.Berta se na něj chvíli dívala ale pak se jen otočila a odešla.Aaron se vrátil zpět do pokoje a sedl si na postel.Upíjel krve a prohlížel si mladíka.Zajímalo ho jak se jmenuje.Zeptá se ho hned jak se probudí.Rozhodl Aaron.Nahl se a pohladil chlapce po tváři.Ten se na odpověď zavrtěl a tak Aaron ruku stáhl.Blonďáček se ale zavrtěl znovu a otevřel oči.Zmateně se rozhlížel.Díval se na své tělo bez ran a pak mu pohled padl na Aarona.
" Ty jsi mě vážně zachránil?" Zeptal se nevěřícně.Aaron kývl hlavou.
" Jsi anděl." Řekl rozhodně.Opravdu si tím byl jistý.
" Ne já nejsem anděl." Zasmál se Aaron." Já jsem upír." Řekl a teď byla řada na mladíkovy aby se zasmál.
" Upír? Ti přeci neexistují." Řekl pak.
" Andělé přece taky neexistují tak proč věříš že jsem anděl?" Zeptal se hned modrooký upír.
" Protože...protože nemám na těle ani jizvu.Měl bych je kdyby jsi mi je ošetřil jako člověk."
" Chceš vědět jak sem ti je ošetřil?" Zeptal se Aaron.Mladík kývl.
" Dobrá ale ještě mi řekni jak se jmenuješ." Usmál se Aaron a ve světle svíčky se zaleskli špičáky.To mladíka trochu poděsilo.
" Mi...Michael." Řekl hned." A...myslím že...že už ti...věřím." Vykoktal.
" Ach jistě viděl si špičáky.Pamatuješ si taky co jsem udělal tam v kostele?" Zeptal se a Michael začal přemýšlet.Po chvíli se mu zorničky rozšířili poznáním.
" Já jsem teď taky..." Nedořekl a tázavě se na něj podíval.
" Ano teď jsi taky upír a jenom můj." Odložil sklenku a naklonil se blíž k němu.
" T-tvůj? Jak...jak tvůj?" Zeptal se a odtáhl se od něj trochu dál.Černovlásek se jen usmál.
" Takhle." Řekl a přitáhl si ho k sobě blíž.Pak ho políbil. Michael se od něj chtěl odtáhnout ale bylo to marné.Aaron ho donutil otevřít ústa.Špičkou jazyka vnikl do jeho úst a jemně je prozkoumával.Pevně ho k sobě tiskl a Michael se po chvíli přestal bránit.Proč se taky bránit něčemu co je vám příjemné? Aaron se usmál a pohladil ho po zádech.Pak se odtáhl.Blonďáček na něj trochu vyjeveně koukal a tváře měl mírné červené. Aaron natáhl ruku a zajel do jeho vlasů.Pak sjel na tvář a pohladil ho po ní.Hnědooký Michael se zachvěl.
" Proč?" Zeptal se pak tiše.
" Proč co?" Stáhl ruku z jeho tváře.
" Proč jsi mě zachránil? Proč zrovna mě? Jsem kluk a navíc...nejsem hezký." Řekl přesvědčivě ale to nechtěl Aaron slyšet.
" To není pravda Michaely.Byl jsi hezký jako člověk a jako upír jsi ještě hezčí.To že jsi kluk mi nevadí.Já nejsem na ženy to už jsi musel poznat před chvílí sám." Blonďáček zčervenal a kývl.Pak ale bolestně zasténal a chytl se za krk.Cítil zvláštní hlad.Krk se mu svíral a pálil.Aaron jednal rychle.Vyběhl na chodbu.Všechny služebné co byli zrovna na oné chodbě ho polekaně pozorovali.Jejich pán zatím nikdy neběžel jen chodil rychle.Aaron na ně nedbal a utíkal dál.Když doběhl kam potřeboval popadl flašku ve které bylo obyčejně víno.Pak jak nejrychleji mohl doběhl zpět k Michaelovy.Flašku od zátkoval a přiložil jí k jeho ústům.
" Pij." Přikázal a tak začal tedy pít.Do úst mu tekla hustá,rudá tekutina.Pálení a stahování krku přestalo.V žaludku cítil příjemné teplo.Po chvíli začal vnímat co to je.Těkutina měla železitou chuť.Ano.Byl si jistý že je to krev ale nemohl přestat pít.Teprve až zahnal všechen hlad odtrhl se ale to už byla flaška prázdná.Aaron se usmál.
" Teď když si se najedl je čas spát.Už svítá." Řekl Aaron a znovu se sebe sundal kalhoty co si před tím natáhl.Michael zase zrudnul.
" Uhm...ty budeš spát se mnou?" Zeptal se hned.
" Rád bych ale teď ještě ne.Zatím mi postačí když si lehnu vedle tebe." Zasmál se Aaron.Michael zrudnul ještě víc a až po tom co černovlasý upír řekl si uvědomil že to na co se ptal mohl být dost dobře dvojsmysl.Aaron se tedy lehl k němu a přitáhl si ho do náruče.Michael sebou cukal ale nakonec mu nezbývalo nic jiného než se uklidnit a zavřít oči.Slunko právě začalo vycházet a jemu se chtělo spát.I Aaron zavřel oči a po chvíli oba spali.